Říjen 2013

Číst, číst, číst

22. října 2013 v 15:24 | Žanet :) |  Z mého deníku
Omlouvám se za to, že sem moc nepíšu, ale škola a život mě zaměstnávají natolik, že není moc času. Asi poprvé v životě můžu říct, že mě baví škola. Není to tak, že bych nemohla dospat a těšila se tam, ale když už tam sedím, tak ti učitelé mají veškerou mou pozornost a já se to snažím všechno pochopit a zapamatovat.
K mojí radosti nás nutí hodně číst, což je něco, čím spolužáci na gymnáziu opovrhovali a učitelka češtiny to brala jako nějakou činnost nad rámec možností, kterou od nikoho neočekávala.

Právě teď jsem dočetla povídku 'The Lottery' od Shirley Jackson. Je to výborný příběh, všichni obyvatelé se shromažďují na náměstí, aby viděli losování. Postupně se dozvídáte, že přítomnost každého z nich je povinná a že každý si musí vytáhnout papírový lístek. Dříve se vytahovaly úlomky dřeva, zpívala se píseň a obřad provázely i další rituály, které ale byly časem zapomenuty. Zůstala jedině samotná loterie a stará ošuntělá dřevěná černá krabice. Až v závěru se dozvídáte, co je 'cenou', kterou získáte, pokud si vytáhnete papírek s černým puntíkem. Záměrem této povídky je ukázat na nesmyslnost zvyků/předsudků, které putují z generace na generaci a víc toho prozrazovat nebudu, protože doufám, že jsem Vás na povídku navnadila :). Dá se najít i na internetu a není příliš dlouhá.


Díky tomu, že čtení a dívání se na filmy v angličtině mám 'v popisu práce', bych sem chtěla psát recenze na knihy/filmy a třeba i nějaké povídky ilustrovat, ale uvidím, jak bude čas :).

Mějte se blaze a čtěte taky

Být vysokoškolákem

9. října 2013 v 11:29 | Žanet :) |  Z mého deníku
Už jsem druhým týdnem na vysoké škole a musím říct, že jsem nečekala většinu předmětů vyučovanou v angličtině. Ani si nedokážu představit, co by se stalo, kdybych na nějakého učitele promluvila česky - jestli by mu vybouchla hlava, objevila by se obrazovka s hlášením 'Chyba v matrixu', zíral by jako vidlička na těstoviny... Ačkoliv jsou ty možnosti lákavé, zatím jsem to nezkusila a zkoušet nebudu, baví mě hrát tuhle hru ve stylu: 'At the end of the semester, we will all have perfect accents, write splendid academic essays and be indistinguishable from native speakers'.

Což samozřejmě nikdo neřekl, ale všichni učitelé si to myslí. Taky mě překvapuje, že (až snad na dvě výjimky) mě učí lidé, kteří jsou opravdu experti na svoje předměty.

Druhým a o něco méně příjemným překvapením je to, jak můj organismus reaguje na jídlo z menzy. Ta jídla většinou chutnají vážně dobře, ale nemůže být náhoda, že během těch necelých dvou týdnů je mi už poněkolikáté špatně od žaludku. Zatím jsem neviděla nikoho, kdo by o přednášce letěl na záchod s dlaní přes pusu, tak doufám, že nebudu první :).