Srpen 2013

Projekt 365: XXIV - XXX

26. srpna 2013 v 12:37 | Žanet :) |  Projekt 365
Další týden ve fotkách, spolu s trochou povídání :).

Za pár týdnů pro mě začne být aktuální vysoká škola a už jsem začala řešit některé věci. Nevím, jestli mě to bude bavit, ale dostala jsem se na obor, který se pro mě hodí asi nejvíc. Jeho jedinou vadou je to, že vyučovací prostory nejsou v Praze. Chtěla jsem se dostat do Prahy, ale hlavně kvůli Praze samotné a nakonec to nevyšlo. Musím říct, že už jsem docela alergická na rodilé mluvčí a profesory angličtiny, kteří sedí naproti mně a se zaklesnutýma rukama a přísnými výrazy poslouchají, co jim říkám a dávají záludné otázky a vypadá to, že právě o tom to bude, já vím.
-

Můj Fler, Johnny Depp, vlčí máky, květiny... :)

20. srpna 2013 v 22:09 | Žanet :) |  Moje výtvory z Cernitu, Fima apod.
A nahrávám nové náušnice, poslední dobou jsem nějak posedlá jejich výrobou :). Obnovila jsem svůj Fler, můžete tam mrknout, pokud si mě přidáte do oblíbených, přidám si vás taky, popř. můžete na nějaké šperky kliknout, přečíst si jejich popis a třeba si udělat radost ;).
Jinak fotky do 365 budu nejspíš přidávat každou neděli, ať nemusím každý den vkládat článek s jednou fotografií.

*-•Můj Fler•-*




Prsten s cookies, koláčky, mašle, další náušnice... :)

18. srpna 2013 v 18:41 | Žanet :) |  Moje výtvory z Cernitu, Fima apod.
Mrzí mě, že nemám nějakého sponzora materiálů, abych mohla nepřetržitě vyrábět :/.Další šperky z mé dílny, tyto jsou nejnovější a všech bych se ráda zbavila.

Pokud byste měli o nějaké zájem, můžete napsat komentář nebo e-mail na kresli.blog@seznam.cz. Všechny jsou ručně vyráběné mnou a za náušnice bych chtěla 50,- Kč a za ty prsteny 70,- Kč.
Možná je hloupé je nabízet touto cestou, ale ráda bych aspoň některé udala, abych mohla nakoupit hmoty a vyrábět další :).

Jaký si to uděláš, takový to máš

18. srpna 2013 v 17:46 | Žanet :) |  Z mého deníku
Poslední dobou jsou zadání témat týdne vážně lákavá. Přemýšlím, jak téma o životě začít a jak to vůbec celé pojmout, protože se mi hlavou honí spousty neuspořádaných myšlenek, život, život, život... Jo, už asi vím :).

V určitém období života máme sny a představujeme si všechno růžově. Já sama nejsem v nijak pokročilém věku, jsou přede mnou dvacáté narozeniny, proto nejsem oprávněná dávat nějaké velké rozumy, ale život mě toho už hodně naučil. Nestanete se princeznou, děti ze školy se budou smát vašim rovnátkům, láska rodičů nemusí trvat věčně, někteří lidé se evidentně rodí s antitalentem pro sport - to jsou věci, které jsem si prožila na vlastní kůži, nevyčetla jsem je z knížek a ani mi je žádný učitel nevdrtil do hlavy. Život nás učí, okrádá o iluze, nutí nás, abychom se buď pokusili být lepší, nebo klesali ke dnu.

I tak si pořád myslím, že platí heslo 'Jaký si to uděláš, takový to máš'. Jistě, že člověk musí mít nějaké zázemí, než se dokáže postavit na vlastní nohy, ale věřím, že konkrétně v těchto končinám vděčí člověk za to, kde je a jaký je, hlavně sobě. Tzn. něco si předsevzít a to se pak snažit splnit, vzhlížet k nějakým ideálům a i když se vám do cesty postaví nějaká překážka, vzchopit se a jít dál.

V tomto týdnu jsem natrefila ženu, u které jsem si pomyslela, že bych nikdy nechtěla skončit jako ona. Nebyla to žádná troska od prvního pohledu, pokusím se ji tedy popsat a vysvětlit: viděla jsem ji na terase jedné kavárny, seděla za mnou a nešlo ji přeslechnout. Naproti ní seděl nějaký Němec a ona na celou tu kavárnu předváděla svou angličtinu, z které mi běhal mráz po zádech. Ty nešťastně formulované věty prokládala výrazy jako 'you know, well, yeah, but, um' a svým hlasitým projevem se nejspíš snažila vzbudit obdiv všech okolo. Chvílemi telefonovala s kamarádkou ('Přijď, potřebuju se z toho vykecat a vybrečet se z toho, fakt děsný'), která zanedlouho dorazila osobně a stěžovala si jí na všechno - na práci, na chlapa, na lidi ze svého okolí. Takový stěžovačný, žalující hlas, který mě přinutil, aby mi ta žena byla velmi nesympatická už od první věty. Z toho, co jsem si musela poslechnout, jsem získala dojem, že její práce není ani z poloviny tak hrozná a únavná, že se ke svému partnerovi chová ona příšerně a že všechno neskutečně přehání a prožívá, bez toho, aniž by pro něco lepšího aspoň hnula prstem.

Přála jsem si, aby se to líné budižkničemu zvedlo a odešlo. To se pak naštěstí stalo. Proč se mi tak nelíbila? Protože ztělesňovala to, co nesnáším a co někteří během života bohužel získávají a co si osvojují: nebetyčnou lenost, neschopnost brát na lidi kolem sebe ohledy a hloupost. Když odcházela, dívala jsem se jí na záda a říkala si, že nikdy v životě se jí nesmím v ničem podobat.

Abych to shrnula, myslím si, že když se člověk bude chovat jako lama, bude mít život pro lamu. Z velké části je na nás, jaký náš život bude, jestli něčeho dosáhneme, nebo skončíme jako pochybná alkoholnasávající existence.

......

Doufám, že až se jednou po letech ohlédnu, budu si moct říct, že můj život byl paráda :).

Projekt 365: XVII - XXIII

18. srpna 2013 v 16:30 | Žanet :) |  Projekt 365
Fotky za celý tento týden :). Teď o víkendu jsem si s sebou k vodě foťák zapomněla vzít :/. Ale to je možná dobře, kdo ví, co by se mu stalo, kdyby tam byl taky. Tyhle prázdniny jsou nejdelší v mém dosavadním životě - v půlce června mi skončily přijímačky na VŠ a na ni nastupuju až na konci září, a jsou vážně vážně skvělý :).

Kofola > Coca Cola

'The Casual Vacancy' a čtečka knih

12. srpna 2013 v 8:19 | Žanet :) |  Anglie, angličtina apod....
Nemohla jsem se dočkat, až si budu moct přečíst tuto knihu. Jejím hlavním lákadlem je určitě to, že ji napsala Jo Rowlingová, autorka Harryho Pottera. Asi před týdnem jsem se konečně dostala k anglické verzi a mám za sebou 100 stránek. Musím říct, že styl Rowlingové je mi velice sympatický i mimo kouzelný svět Bradavic. To, co je jí v zahraničních recenzích hodně vytýkáno, ale co podle mě není na škodou, jsou barvitá a poměrně nezvyklá přirovnání, kdy například naložená plovoucí rajčata připodobňuje k mořským koníkům. Je zajímavé, že na všechny postavy ve městě Pagford se dívá velice cynicky a není tam (alespoň do místa, kam jsem se dočetla) žádný hrdina.
zdroj fotografie: lgbtweekly.com

Další věc, která mě velice lákala a stále láká, je čtečka knih. Viděla jsem je u spousty lidí v MHD v Praze a bylo by skvělé nemuset s sebou tahat těžké papírové knihy a prostě jen vytáhnout ani ne 200 g krabičku a začít číst. Nadchnulo mě hlavně to, že do Kindlu (ten mi připadá jako nejlepší volba) se dá instalovat slovník a pokud člověk čte knihu v aj a narazí na neznámé slovo, stačí před něj kliknout kurzorem a v dolním rohu stránky se zobrazí jeho překlad. Nicméně, zatím mi to přijde jako docela drahá legrace. Ta nejlevnější verze Kindlu, kde se zobrazují reklamní bannery, stojí 2500,-. Nemluvě o tom, že pak musíte dokupovat e-knihy, které nejsou nijak razantně levnější než ty tištěné.
Odkaz do obchodu ZDE

Pokud s čtečkami knih máte zkušenosti, budu moc ráda, pokud napíšete komentář. Zajímalo by mě, jak Kindle zvládá knihy v PDF. Chovají se jako ty v tom jeho originálním formátu, nebo je to v něčem jiné?

Projekt 365: XIII - XVI

11. srpna 2013 v 22:43 | Žanet :) |  Projekt 365
Fotky za poslední čtyři dny :). Hodně jsem si oblíbila hraní si s fotkama a používání různých filtrů a akcí, protože s jejich pomocí člověk může...

...zakrýt nepořádek na stole...

...ukázat to, že se snaží naučit francouzsky a zatím je jeho znalost jazyka na nule...

...donutit svou nástěnku, aby vypadala cool...

...a udělat si do béžova zabarvenou vzpomínku na báječnou čokoládu, kterou mají v Tescu v akci a která zítra už určitě zas bude stát 69,90,-.

Filtry jsou prostě fajn :).

Návštěvy :)

10. srpna 2013 v 21:19 | Žanet :) |  Oznámení ohledně tohoto blogu
Lidi, moc si vážím, že sem chodíte :).
Vím, že ta návštěvnost není bůhvíjaká, ale jsem moc moc moc ráda i za to :). Fotky do 365 nahraju snad zítra a zkusím napsat i nějaký článek :).
Ž.

Projekt 365: XII

7. srpna 2013 v 11:22 | Žanet :) |  Projekt 365
A dnešní foto. Když prodavačka viděla, v jakých rozpadlých teniskách jsem přišla do obchodu, nechtěla mě nechat samotnou a na moje zkoušení bot dohlížela :D. Což chápu, ty tenisky předtím toho hodně zažily a už měly žraloka (odlupující se spodek), odlupující se vršek, nevyčistitelné skvrny na stranách a vypadaly vážně hrozně. Miluju svoje nový boty ♥.


Projekt 365: XI

7. srpna 2013 v 11:13 | Žanet :) |  Projekt 365
Včera jsem sem nestihla nahrát fotku, tak tady je :). Sušená růže na mém stole.

Mandragora, Voldemort a viteály, Harry...

6. srpna 2013 v 13:59 | Žanet :) |  Moje výtvory z Cernitu, Fima apod.
Prostě fanoušek Harryho Pottera :). Ty náušnice občas nosím, zbytek jsem vyrobila pro soutěže na REDUCTO, které jsme tam dřív pořádali a lidem udělali velkou radost :). Mrzí mě, že toho Voldemorta s viteály už nemám :/ :). Bavilo by mě udělat nějakou podobnou soutěž i tady, co myslíte?
EDIT: Pod článkem je anketa, tak můžete hlasovat ;).





Dortík na krk

6. srpna 2013 v 13:54 | Žanet :) |  Moje výtvory z Cernitu, Fima apod.
Tenhle dortík jsem dělala asi před rokem :). Strašně mi tyhle věci chybí. Dnes se snad po dlouhé době pokusím něco uplácat, až odpoledne pomine spací účinek prášku na alergii.



Projekt 365: X

5. srpna 2013 v 22:29 | Žanet :) |  Projekt 365
Uvědomila jsem si, že ještě dlužím fotku za dnešek a vyfotila jsem to, co je pro mě na stole nejcennější - zarámovaný kus vstupenky s podpisem členů skupiny The Frames, hlavně s podpisem frontmana, Glena Hansarda. Potkaly jsme je s kamarádkami minulý rok v září, někdy ve dvě hodiny ráno před Archou a bylo to naprosto neskutečný a nezapomenutelný, prostě splněný sen :). Ale o tom třeba někdy příště.

Janet... Big love! :)

Jak mě průvodčí nakopnula

5. srpna 2013 v 13:43 | Žanet :) |  Z mého deníku
Ještě nikdy jsem žádný článek na téma týdne nepsala, ale teď prostě nemůžu odolat. Moje zážitky z MHD jsou něco, s čím bych se chtěla podělit i s ostatními. Využívám autobusy, vlaky a když jsem v Praze, tak i metro a tramvaje.

Na střední školu jsem čtyři roky dojížděla denodenně vlakem. K těm asi nejnezapomenutelnějším zážitkům patří to, jak si ke mně jednou cestou ze školy přisedl nějaký opilec a během cesty mi začal nadávat, že studenti jsou největší hajzlové národa (četla jsem si knížku, důvod se evidentně najde vždycky) a během minuty to přešlo až k výhrůžkám smrti. I když jsem se hned sebrala a letěla si sednout jinam, ten chlap se pořád otáčel mým směrem a křičel nadávky, z kterých mi vstávaly vlasy hrůzou. Nějací lidé mě pak zavolali k sobě a posadili mě mezi sebe, abych byla co nejdál, ale i tak.. Ignorance průvodčího celého toho incidentu v tomhle případě neuvěřitelná.

Jednou mě taky jedna průvodčí cíleně nakopnula. Jela jsem čugálou (konekrétně takový ten vlak s nízkými červenými sedačkami, stáří 600-700 let), měla jsem nohu přes nohu a špičku tenisky jsem si opírala o protější sedadlo. Vážně jen špičku a měla jsem úplně čisté boty, rozhodně čistší než to sedadlo naproti. Nicméně tu paní to nezastavilo od toho, aby vzala spravedlnost do svých nohou a vší silou mě nakopnula do kotníku. Rozmáchla se jako fotbalista a já byla několik vteřin v šoku z její opovážlivosti a z té pulzující bolesti, která mi z kotníku začala vystřelovat. Upravila si vlasy a jako správná těžká váha se odkutálela jinam. Chápete to? Já ne, v životě bych si nedovolila v práci a ani v civilu někoho schválně uhodit. Přemýšlela jsem, jestli nemám být svině a nejít si někam stěžovat, ale pak jsem si to rozmyslela. Od té doby jsem ji potkala asi dvakrát a házím na ní ten nejošklivější pohled, jaký znám.

Další zážitky už asi nebudu rozepisovat. Neskutečně ráda bych vlastnila nějaké malé auto, MHD totiž není nijak zvlášť levná, zábavná a už vůbec ne pohodlná záležitost.

Projekt 365: IV - IX

5. srpna 2013 v 13:03 | Žanet :) |  Projekt 365
Tak a jsem zpět :). Z každého dne jsem vybrala jednu fotku, která se mi zdála něčím zvláštní. V jednom případě jsem ji vybrala i proto, že jsem ten den prostě nic jiného nevyfotila, tj. ten děsivý tsunami mrak na konci :).


Xichty u zrcadla

Opět v parku

Výborná tříšť :)
Nejlepší koncert SázavaFestu :)

Nebe bez mráčku

Předzvěst velké bouřky